Autorská pohádka

Pohádka o strašidle, které se bálo tmy

Za sedmero komíny a střechami bydlelo malé strašidélko Bublinka, které se bálo tmy. Mělo dva starší bratry a ti bratři měli vystudovanou vysokou školu ve strašení. Takže ho pořád strašili.
Bublinka chodil do školy, kde se mu pořád vysmívaly. Jednoho dne se učily vystrašit v noci malé dítě. Dostal za úkol nějaké to dítě vystrašit. Bylo už osm hodin, čas na strašení. Když vešel do domu, tak tam byla tma. Takže se bál. Bydlel tam kluk, a když viděl strašidlo, tak rozsvítil. Oba dva se lekli. Bublinka zalezl pod stůl. Po chvilce vylezl ven a kluk se zeptal kdo je. Bublinka odpověděl, že je strašidlo. Protože se oba už nebáli, tak se skamarádili a scházeli se každý den. (Petr Krassek)

O kouzelné jabloni

Jednou šla Klára na zahradu zasadit jabloň. O rok později už jabloň dala tři jablíčka. Když přišla Klára ze školy, dostala takovou chuť na jedno z nich. Nedala si říct a jedno utrhla. Jakmile si do něj kousla, najednou ji vyrostl dlouhý nos. Vypadal jako chobot. Když přišla druhý den Klára do školy, tak se jí všichni děti smáli a ptali se jí, jak se jí to stalo. Odpoledne šla zase na zahradu k jabloni. Myslela si, že když si kousne do druhého jablíčka, tak ji chobot zmizí. A opravdu ji zmizel, ale za chvíli jí vyrostly veliké uši. Druhý den ve škole, se jí děti smáli ještě víc. Klára byla moc smutná. Bála se , že když si kousne do třetího jablíčka, tak že jí vyroste něco dalšího. Byl večer a Klára se chystala jít spát. Přemýšlela, jak by se těch velkých uší zbavila. Když usnula, zdálo se jí o staré paní, která jí radila, ať si kousne do třetího jablíčka. Když se Klára ráno vzbudila, chvíli o tom přemýšlela. Ale nakonec zase vyběhla ven na zahradu k jabloni. A utrhla poslední jablíčko. Kousla si do něj, a najednou jí ty velké uši zmizeli. A od té doby tomu stromu neřekl nikdo jinak než kouzelná jabloň. (Nicol Plachetková)

Začarovaná princezna

 Byl jednou jeden král a ten měl jednu dceru, která se jmenovala Sofie. Boužel se jednou na krále    naštval kouzelník a ten mu dceru Sofii začaroval v zlatou rybku.  Král byl hodně smutný a protože  nechtěl dceru věznit v akváriu tak ji vypustil do královského rybníka. Sluhové vyvěsili plakáty, na  kterých bylo napsáno : Hledá se někdo kdo vysvobodí princeznu. Sofii se snažilo hodně princů a lidí pomoci, ale nikdo ji nedokázal vysvobodit.  Jednoho dne zaklepala na dveře srnka a když otevřeli vrátní vrata, tak řekla, že vysvobodí princeznu. Král nechtěl věřit svým očím, když srnka řekla zaklínadlo a ze zlaté rybky byla zase princezna. Princezna poděkovala srnce a v tu ránu před ní stála víla a řekla : Byla jsem začarovaná a díky tobě jsem se proměnila zpět. Princezna si hrála s vílou a žily št´astně až do smrti. (Lucka Jirešová)

Moderní Karkulka aneb jak přechytračit iron mana

V jedné vesničce byl domeček,ve kterém bydlela maminka a Karkulka. A jednou řekla maminka: „Karkulko, pojď babičce zanést  sim kartu .Ano a můžu si s sebou vzít létající koloběžku? Ne!Ale nezdržuj se v lese,víš, že tam bydlí iron mani. Jó, tak ahoj tralala tralala, jé to jsou ale hezké lejzrkytky - seberu je babičce!. A v tu chvíli tam vletěl iron man: „CO-TU-DĚ-LÁŠ?“ Karkulka odpověděla: „sbírám lejzrkytky“ ... AHA-TAK-AHOJ..  ahoj.

Ták už jsem skoro tady ten panelák je tedy velký. Zazvoním na babičku, nééé jsou vypnuté zvonky!,  musím vyrazit okno: PRÁSK! Tak a je to, jdeme k babičce. Jenže mezitím tam vletěl iron man a Karkulka se ptá: „Proč máš tak velké tělo?“ 

„Abych mohla lépe spát“. „A proč máš tak velké ruce?“ – „ to abych mohla lépe létat!“  Ty létáš? ty nejsi babička? Ty jsi babičku snědl! Ano a sním i tebe, HAM!

A jde okolo kouzelník a říká si, proč ta babička tolik chrápe.Tak kouzelník vyletí do okna k babičce a co to vidí. Místo babičky tam spí iron man. Tak kouzelník nechá zmizel iron mana a vyleze babička i Karkulka.Tak Karkulka vezme sim kartu, vloží ji do mobilu a zavolají mamince. Jenže.... maminka je nedostupná. (Miki Ježek)

O klukovi,který chtěl hrát fotbal

jednou byl jeden chlapec jménem Alex,který si přál hrát fotbal.Moc prosil maminku,aby mu koupila kopačky,chrániče a fotbalový míč.Alex žil jenom s maminkou , a proto na potřebné vybavení na fotbal musejí našetřit peníze.Alex se každý den po škole chodil dívat na fotbalové hřiště, jak fotbalisté trénují.Jednoho dne Alex potká pana Nováka , který vlastnil cukrárnu.Pna Novák se Alexe ptal, proč je tak smutný?Alex mu vysvětlil , jak moc by chtěl hrát fotbal,ale že musí našetřit na fotbalové vybavení.Cukrář mu nabídl ,že si u něho o letních prázdninách může vydělat peníze tím, když bude prodávat kopečkovou zmrzlinu.Alex si za vydělané peníze koupil fotbalové vybavení a začal hrát jeho vysněnou kopanou.                       Lukáš Dymák

O botě která si šlapala na jazyk

Jednoho dne si bota řekla, že si vykročí na procházku.Tak tedy šla ale jelikož bota nedávala pozor omylem škobrtla  na schodech a  vytáhl se jí jazyk.Tak s tím šla k doktorovi a doktor řekl, že s tím nemůže nic dělat.Tak šla domů ale cestou bota potkala hodného chlapce a ten jí ten jazyk dal zpátky.A tak si bota už vždycky dává pozor na schodech.    Dan Lux

Pohádka o Divokém praseti

Za devatero řekami byl les a v tom lese se narodilo prase a jmenovalo se Franta. Ale Franta nebyl ledajaké prase ale on byl závodní prase divoké.On vždy běhal okolo stromu, a tak jak běhal, ho napadlo, že uspořádá závody.Ten závod je o tom, kdo víckrát oběhne strom. On ve všech závodech byl první. Ale jednoho dne ten svůj závod prohrál byl druhý, ale postoupil na šampionát. Tak trénoval a trénoval, aby ten šampionát vyhrál a další den byl ten šampionát a on ho vyhrál a cena za první místao byly tři tuny žaludů. A tak se rozdělil s rodinou a už závodit nechtěl, protože byl moc tlustý.   Jára Eh

O   NOVÉM  PEJSKOVI   

               Byla  jednou   jednou   jedna rodina,  která  se  rozhodla,   že  si   pořídí  nového  pejska.  A  tak   jednoho  dne  tatínek s  dědou  se  sestrou  pro  štěňátko   zajeli .dali  mu  jméno  ALAN  . krmily  ho granulemi  pro  psi a  chodili  s  ním  na   procházky   od  doby   co  ho    přivezli  pěkně  vyrostl byl  několikrát  očkován     rád  si  hraje  s  pískající   kostí a  s  míčem .vše kouše .  Takže  je   s  ním  pěkná   legrace   .. jednoho  dne  se  ale  ztratil   .hledala  ho  celá   rodina   aý   ho  nakonec   našla  V  nedalekém  sousedství  u   pejskovi  kamarádky  fenky   KIKINKY. Všichni   byli  moc  rádi a   žijí  s   pejskem   spokojení   do  dnes.                                              Terka Dunajčáková

Pohádka o třech dětech

Žila byla jedna rodina.Maminka a tatínek měli 3 děti a ty se jmenovaly : Mikuláš, Lukáš aViky.

Jednoho dne maminka a tatínek vážně onemocněli, tak děti zavolaly pana doktora .Pan doktor přijel vyšetřil je a povídá , že je to tak vážné, že to asi nepřežijí. Jednoho dne se děti probudily a jako každý den šli vzbudit rodiče ale nemohli je vzbudit, ale Viktorka věděla, že rodiče umřeli.Tak Viktorka to řekla svým bratrům, a Lukáš řekl, že nechce  do sirotčince tak Viktorka vymyslela,  že utečou do lesa.

Tak   jednoho dne utekly do lesa.Postavily si domeček a v něm si šťastně žily. Jednoho dne si šly nasbírat ovoce a tam uprostřed lesa byla dřevěná bouda a tam bydlill kouzelník.

Zeptali se, jestli nechce s něčím pomoci a on řekl že je starý a už nemůže moc na nohy, tak jestli by mu uklidily boudu a oni řekli, že s radostí - že uklízejí rádi.Tak mu uklidily a řekly, že můžou bydlet u něho,.Tak tam žili šťastně až do smrti, a oni mu tam uklízeli. Kouzelník jim na oplátku  vařil a staral se o ně.                                                                                            Sam Dušek

Smutné autíčko

Bylo jednou jedno autíčko a to mělo krásně červenou barvu .Všichni ho měli rádi a všichni mu říkali : „Ty máš ale krásnou barvu“ .Autíčko hezky poděkovalo. A pak majitel za rohem si říká,že autíčko nabarví na černo. Autíčko bylo tak smutné,že se rozbrečelo.Když autíčko dobrečelo, tak jeho pán ho nastartoval a jeli do lakýrnictví. Tam ho nastříkali a jeli městem. Všichni si říkali: „Ale né, autíčko se nechalo nabarvit na černo!“ A autíčko plakalo ještě víc než předtím a jak tak dlouho brečelo, pán si řekl, no jo tak já ho nechám nabarvit na červeno. Autíčko se probudilo a mělo hezčí červenou barvu než předtím.                                                                                Lukáš Bek